Že prý začal podzim

10. září 2014 v 13:46 | Wamm |  Zápisník
Podzim je tady. Myslím, že si toho všimnul každý, kdo byl v poslední době venku. Kaštany už se válí po zemi a družinářky zakazují dětem se k nim jen přiblížit, protože moc dobře ví, že boje o tyhle podzimní plody nekončí dobře. Někdo si doma peče dýňový koláč, nebo chodí se psem ven a vidí barevné listí pomalu padající ze stromů. Teda, alespoň já si to takhle představuju, když celá zpocená ležím v posteli a vykašlávám si mozek z hlavy.

A tohle se opakuje pravidelně, rok co rok od té doby, co jsem přestala být nemocná celoročně a mé tělo se rozhodlo, že si pro své oslabení bude vybírat to nejhorší možné období, a to začátek školního roku. A tak už od pondělí, místo abych si pečlivě zapisovala zápisky a upevňovala vztah s novými spolužáky, srkám horký čaj s medem, který mi připravuje babička tím způsobem, že do něj lije studenou vodu, aby med neztratil vitamíny, a válím se v posteli s mobilem v ruce, pečlivě sledující svoji zeď, zda tam není něco zajímavého. Naneštěstí tam opravdu nic zajímavého není a tak trávím zbytek denního světla tím, že se unavuji sledováním seriálů, které se už nějak podezřele vlečou, jen abych ihned po západu slunce mohla usnout a spát tím nepokojným nemocným spánkem.



V pátek jsem byla venku naposledy, když jsem jela autobusem domů po cestě, kterou po několikadenním dešti konečně osvítilo slunce. Stromy kolem silnice začaly žloutnout a kaštanovníky (jírovce) byly již kompletně seschlé, beztak vlivem nějaké nemoci. V té chvíli jsem na to moc nemyslela, protože přede mnou byl výhled na dva dny nicnedělání, ležení v posteli a odpočinku. Bohužel se mi tahle dovolená trochu protáhla a to na úkor školy, samozřejmě. Ono je blbé v prváku nejít do školy hned druhý týden školního roku, zvlášť když máte předměty, které se doma nedoučíte (v mém případě animaci). Ovšem pořád lepší než nejet příští týden na plenér, že.

A tak do sebe vzorně hážu antibiotika, jak mi maminka-lékařka nařídila, snažím se co nejmíň vysilovat a taky snažím se mluvit s babičkou milým tónem, když už mi po desáté nabízí rohlík se sýrem, i když ví, že prostě nemám hlad. Nemoc je svině s jednou výhodou, která ale rozhodně nepřevažuje nevýhody. Protože jak si tak ležím v posteli, konečně mám čas něco dělat. Třeba se věnovat tomuto blogu. A konečně, po třech měsících, napsat další článek. I když tohle taky není nejjednodušší, zvlášť, když si blog.cz prostě nepřeje, aby blogeři vydávali články, nebo nedejbože aby byli aktivní.

Znáte to, tří měsíce jste se na svůj blog ani nepodívali, ale jednoho dne vás prostě chytne psavá, tak si zapnete váš oblíbený prohlížeč, v mém případě chrome, s tím, že teda něco napíšete. Přejdete na hlavní stránku, vyplníte údaje a jen čekáte, až vás to hodí do administrace. Ale ono vás to hodí jinam, a to do dalšího přihlašovacího okýnka. V tu chvíli vás přepadne mini infarkt a rychlostí blesku Flashe načítáte svůj blog s myšlenkou, že jestli vám ho zrušili, někoho zabijete nebo nakopnete někam. O to větší je vaše úleva, když zjistíte, že váš blog vypadá tak, jak jste ho zanechali, tj. zející prázdnotou, ale neporušený a funkční.

Když se mi tahle příhoda stala, už jsem věděla, kde najdu odpověď, resp. kde ji nenajdu. Že nemá cenu psát emaily do vedení nebo komentovat to na srdci blogu. Bylo mi jasné, že vše bude na facebooku. Protože tam, je, vážení, i to, co byste tam vůbec nechtěli mít. Oficiální vyjádření sice nikde, zato statusy ostatních naštvaných blogerů se to jen hemžilo. Samozřejmě jako zkušený uživatel dnešních technologií mně napadlo zkusit jiný prohlížeč, explorerem počínaje. No, to nedopadlo jinak než chybovou hláškou a kompletním zasekáním počítače, ale taky co by člověk čekal (a ano, mám verzi 11 a počítači nejsou více než 3 roky, to jen tak pro hnidopichy). Opeře se bohužel také nepodařilo přihlásit, Safari v počítači nemám, takže poslední možností byla Mozilla, která na tom byla ze všech nejlíp (u ní člověk ani chybové hlášky nečeká). A právě díky ní teď sepisuji tenhle článek, který stejně nikdo nebude číst.

Dneska už je mi líp, odkašlávám, přikrášluji si blog pomocí Mozilly (která byla pasována na druhý nejlepší prohlížeč) a snažím se odpočívat, protože vím, že následující dny budou šílené. Ale co by jeden pro stipendium neudělal (ne že bych měla šanci ho dostat). Takže spíš - co by jeden pro své pohodlí a štěstí neudělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama